Lekce je dostupná i v Español, Русский, Français, 中文, Deutsch, Português, Nederlands, Ελληνικά a češtině.
Pod odkazy se skrývají videa napomáhající pochopení látky této lekce:
Cvičení k větám (1), (2) | Diktát (1), (2) | Praktické užití
Zde je odkaz na PDF verzi této lekce zdarma.
Slovíčka
Pro jednoduchost jsou slovíčka jsou rozdělena na podstatná jména, přídavná jména, slovesa a příslovce.
Pokud chcete vidět příklady užití a další informace, klikněte na slovo v češtině. (Nejspíše zatím neporozumíte použité gramatice, ale je hezké během učení sledovat svůj vývoj.)
Zde najdete PDF dokument s přehledným slovníčkem a dalšími informacemi.
Chcete si slovíčka procvičit? Vyzkoušejte tuto osmisměrku.
Podstatná jména:
한국 = Korea
도시 = město
이름 = jméno
저 = Já (zdvořile)
나 = Já (neformálně)
남자 = muž
여자 = žena
이 = toto
그 = tamto
저 = tamto (když je něco daleko)
것 = věc
이것 = tato věc / toto
그것 = tamta věc / tamto
저것 = tamta věc / tamto
의자 = židle
탁자 = stůl
선생님 = učitel
침대 = postel
집 = dům
차 = auto
사람 = člověk
책 = kniha
컴퓨터 = počítač
나무 = strom/dřevo
소파 = pohovka
중국 = Čína
일본 = Japonsko
문 = dveře
의사 = doktor
학생 = student
Příslovce a další:
이다 = být
네 = ano
아니 = ne
V Lekci 1 je 1050 slovíček. Všechny jsou spojeny s nahrávkou výslovnosti. Můžete si všechny nahrávky společně stáhnout tady.
Na opakování slovíček můžete použít tuto stránku: Memrise tool.
Pozdravy
V průběhu lekcí budu používat pouze gramatiku a slovíčka probrané v předcházejících lekcích V Části 0 jsme probrali, jak psát korejská slova. Výše najdete první sadu slov, které byste se měli pro začátek naučit. Ještě jsem vás nenaučil, jak slova používat, nebo jak je skloňovat a časovat.
Slova používaná jako “dobrý den”, “děkuji”, “jak se máš”, a “prosím” jsou v korejštině překvapivě složitá. Je v nich samotných spousta gramatiky. Ze začátku bych se tyto „pozdravy“ naučil nazpaměť a nezaobíral se jejich gramatikou. Na tu se podíváme později, až to bude relevantní. Slovíčka jsou:
안녕하세요 = Dobrý den.
감사하다 a 고맙다 jsou slova často používaná jako “děkuji”. Ale takto vypadají ve své základní formě, ve které se používají jen zřídka. Je potřeba je časovat. Časovat je lze mnoha různými způsoby, které blíže rozebereme v Lekci 5 a Lekci 6. Najčastější formy těchto slov jsou:
„Jak se máte?“ se korejsky řekne:
잘 지내세요? = Jak se máte?
Ačkoli je to nejdoslovnější způsob, jak se korejsky zeptat na stav druhého člověka, není tak častý, jako naše „jak se máš?“. Korejci milují jídlo a tak je velmi častá uvítací fráze je otázka: „Jedl jsi už?“. Princip otázek v korejštině je blíže popsán v Lekci 21.
„Prosím“ se korejsky řekne následovně:
제발 = Prosím
Je samozřejmě důležité si fráze zapamatovat, ale gramatiku v nich obsaženou také bude eventuálně potřebovat. Prozatím se nezatěžujte, proč se říkají, tak jak se říkají a prostě se je našprtejte. Vrátíme se k nim v následujících lekcích.
Větná stavba
Jedna z nejnáročnějších částí korejštiny je v podstatě mimozemská větná stavba. Pro naše potřeby k Lekci 1, řekněme, že je korejská větná stavba taková:
Subjekt (Podmět) – Objekt (Předmět)– Predikát (Přísudek); (například: Já housku jím)
nebo
Subjekt (Podmět) – Kvalitativní sloveso (Pozn.: Dále nepřesně nazýváno jako „adjektivum“); (například: Já krásná)
Pro začátek si definujeme pojmy „subjekt“ a „objekt“, na jejichž porozumění zásadně závisí schopnost pochopení veškeré budoucí látky.
Subjekt je podstatné jméno /zájmeno/věc/osoba/cokoliv, co jedná. Subjekt provádí činnost popisovanou predikátem/přísudkem. V následujících větách je subjekt podtržen:
Já jsem šla do parku
Já půjdu do parku
Moje maminka mě miluje
On mě miluje
Ten pes běží rychle
Mraky se rozplynuly
V češtině obvykle subjekt předchází přísudku
Objekt (předmět) označuje cokoliv, na co přísudek působí. Všechny objekty v následujících větách jsou podtrženy:
Moje maminka mě miluje
Pes pokousal pošťáka
On jedl rýži
Studenti se učilikorejštinu
V češtině obvykle následuje objekt (předmět) po přísudku Zároveň ale předmět není ve větě se slovesem vždy potřeba. Například:
Spal jsem
Jedl jsem
On zemřel
Někdy je objekt ve větě prostě nevyjádřen, ačkoli v ní má svou roli. Například, “Jedl jsem.” nebo “Jedl jsem ančovičky.” jsou obojí gramaticky správné věty. Jiná slovesa ve své přirozenosti nemohou působit na objekt. Nelze například umístit objekt za slovesa “spát” nebo “jít:”
Já tě spím
Já tě jdu
Podměty jsou i ve větách s adjektivy (přídavnými jmény – ale správně „kvalitativními slovesy“). Zároveň ale v takových větách není žádný objekt (předmět). V následujících větách tvořených adjektivy jsou podtaženy subjekty (podměty):
Škola je nudná
Já jsem nudný
Film byl zábavný
Budova je velikánská
Moje přítelkyně je překrásná
Jídlo je mňaminkózní
Slovesa a adjektiva jsou umisťována na konec vět. Každá korejská věta a čas musí vlastně končit jednou z následujících možností:
– Sloveso
– Přídavné jméno
– 이다
Koncovkou 이다 lse zabývá tato lekce níže. Není to ani sloveso ani přídavné jméno, ale chová se jako ona. Každé sloveso, adjektivum i slovo 이다 končí slabikou “다,” to jsou v korejštině jediná ohebná slova.
V korejštině je také systém zdvořilosti. Takže v korejštině mluví lidé jinak k někomu staršímu než ke svému kamarádovi. Zdvořilost je v korejštině velice složitá, slova se hodně mění v závislosti na situaci, ale nejdůležitější pro začátek je:
1) Jsou dva způsobi, jak říct v korejštině „já“:
나 je neformální varianta a
저 je naopak formální, jakoby skromné.
2) Je mnoho možných možností v ohýbání slov. Jak jste si mohli všimnou výše, slovo 고맙다 lze časovat vícero způsoby. Je důležité vědět, jaký způsob časování v které situaci použít. O tom se dočtete více v Lekci 6. Až do Lekce 6 nebudu nijak rozlišovat rozdíly ve formálnosti a zaměřím se spíše na větnou konstrukci a ohýbání slov. Do té doby uvidíte 나 a 저 v náhodných kontextech, není z toho potřeba nic vyvozovat. Zatím se tím nemusíte zabývat, alespoň do Lekce 6.
Nádhera. Když jsme si tohle všechno vyjasnili, můžeme se vrhnout na tvoření korejských vět.
Korejské partikule (~는/은 a ~를/을)
Většina slov v korejštině mívá partikule (intelektuální název pro „něco připojené za slovem“). Partikule určují roli slova ve větě – jasně řečeno odlišují podmět (subjekt) a předmět (objekt). V češtině je lze přirovnat k trochu divným pádům.
Tyto partikule bychom měli v lekci probrat:
는 nebo 은 (Subjekt)
Tato partikule se připojuje za slovo, které tvoří podmět dané věty.
는 se používá, pokud je poslední hláska předchozí slabiky SAMOHLÁSKA. Například:
나 = 나는
저 = 저는
은 se používá, pokud je poslední hláska předchozí slabiky SOUHLÁSKA. Například:
집 = 집은
책 = 책은
를 nebo 을 (Objekt)
Tato partikule se připojuje za slovo, které má ve větě roli objektu.
를 se používá, pokud je poslední hláska předchozí slabiky SAMOHLÁSKA. Například:
나 = 나를
저 = 저를
을 se používá, pokud je poslední hláska předchozí slabiky SOUHLÁSKA. Například:
집 = 집을
책 = 책을
Nyní jsme schopni s pomocí těchto partikulí a korejské větné stavby tvořit věty.
1) Já mluvím korejsky = Já는 korejština를 mluvím.
는 se připojuje za “já” (podmět)
를 se připojuje za “korejština” (předmět)
2) Já tě miluji = Já는 ty를 miluji
는 se připojuje za “já” (podmět)
를 se připojuje za “ty” (předmět)
3) Napsal jsem dopis = Já는 dopis을 napsal
는 se připojuje za “já” (podmět)
을 se připojuje za “dopis” (předmět)
4) Otevřel jsem dveře = Já는 dveře를 otevřel
는 se připojuje za “já” (podmět)
를 se připojuje za “dveře” (předmět)
5) Můj tatínek uvaří těstoviny = Můj tatínek은 těstoviny를 uvaří
은 se připojuje za “můj tatínek” (podmět)
를 se připojuje za “těstoviny” (předmět)
To samé platí pro věty s adjektivním přísudkem. Ale nezapomeňte, že adjektivní věty nemají předmět (objekt).
1) Moje přítelkyně je krásná: Moje přítelkyně는 je krásná
“는” se připojuje za “moje přítelkyně” (podmět)
2) Ten film byl děsivý = Ten film은 byl děsivý
“은” se připojuje za “ten film” (podmět)
A teď se zaměříme na tvoření vět pomocí 이다 s opravdovými korejskými slovy.
Být: 이다
Pojďme tvořit korejské věty. V této lekci začneme vytvářet větičky prostřednictvím 이다. Překlad “이다” je “být.” Sloveso „být“ není vždy stejné. Musí se časovat v závislosti na osobě a času.
Já jsem muž
On ie muž
Oni jsou muži
Já jsem byl mužem
Onybyly ženami
V každé z vět je jiná forma slovesa být. Máme holt složitý jazyk. V korejštině 이다 reprezentuje všechny tyhle tvary „být“.
Ale také se skloňuje. 이다 se v tomto ohledu podobá slovesům a adjektivům, ale pravidla má trochu jiná. Řekneme si, jak se 이다 liší, protože to bude užitečné v dalších lekcích. Například v Lekci 52 se dozvíte, že zpsůob citování pomocí 이다 se od normálních sloves a adjektiv liší.
이다 nemůže, stejně jako adjektiva, působit na předmět (objekt). Na ten mohou působit pouze některá slovesa Například:
Já jím tiramisu (“jím“ je přísudek, objektem je „tiramisu“)
Ona se potkává mého kamaráda (“potkává“ je přísudek, „kamaráda“ subjekt)
Oni se učí korejštinu (“učí“ je přísudek, „korejštinu“ subjekt)
My posloucháme hudbu (“posloucháme“ je přísudek, „hudbu“ subjekt)
Všechny tyto věty mohou mít předmět, protože sloveso je jejich predikátem. Ale ve větě, kde by bylo v pozici predikátu adjektivum, by předmět být nemohl.
Já jsem krásná
Ona je rozmazlená
Oni jsou nenažraní
My jsme chytří
Mrkněte na tyhle věty. Když v češtině používáme adjektiva (přídavná jména), musíme použít i sloveso „být“ v nějaké formě. Nemůžeme vytvořit takové věty:
Já krásná
Ona rozmazlená
Oni nenažraní
My chytří
Na rozdíl od češtiny se ale v takových větách nepoužívá 이다. Takže nepoužíváme 이다 ve stylu „něco JE adjektivum“ Strukturu věty s adjektivy v pozici přísudku blíže rozebírám v Lekci 3.
이다 itedy nepoužíváme v těchto typech vět:
Já jsem překrásná
Ona je rozmazlená
Oni jsou nenažraní
My jsme chytří
이다 používáme v takovýchto větách:
Já jsem muž
On ie muž
Oni jsou muži
Já jsem byl mužem
Onybyly ženami
이다 značí, že podstatné jméno je podstatným jménem. Základní stavba věty tvořené “이다” je takováto:
[podstatné jméno(nebo zájmeno)은/는] [jiné podstatné jméno(nebo zájmeno)][이다]Například:
Já는 muž이다 = Já jsem muž
Nyní požijeme výrazy pro „já“ a „muž“:
나 = já
남자 = muž
Korejská věta by vypadala takto:
나는 남자이다 = Já jsem muž
Všimněte si, že se 이다 připojuje přímo na druhé podstatné jméno. Slovesa a adjektiva se takto nepřipojují, to dělá pouze 이다. Napsat mezi druhé jméno a 이다 mezeru by bylo nesprávné. Například tato věta je špatně:
나는 남자 이다
A i když možná “남자” působí jako předmět (objekt), není jím. 이다 nemůže působit na předměty (objekty), stejně jako adjektiva. Připojit na druhé jméno partikuli předmětu by bylo nesprávné. Například tato věta je špatně:
나는 남자를 이다
Cílem této lekce (a Lekcí 2, 3 i 4) je představit strukturu korejských vět. Až do Lekce 5 a Lekce 6 vás nevystavím časování ani honorifikacím sloves, adjektiv a slova 이다. Tato slova se ale bez časování a honofifikací používají jen zřídka.
Časování je velice důležité, ale stejně tak je i pořadí slov ve větě. Během vytváření těchto lekcí jsem se mnohokrát vracel tam a zpět a přemýšlel jsem, s čím vás seznámit dříve. Nemůžete časovat slovesa, když nevíte, jak vypadá gramaticky správná věta, ale zároveň nemžete vyvtořit gramaticky správnou větu, pokud neumíte časovat slovesa. Nakonec se mi zdálo smysluplnější toto pořadí – kdy studenti nejprve zjistí, jaká je struktura věty a pak se v této struktuře naučí časovat slovesa.
Ve všech lekcích ukazuju příklady praktického užití probrané gramatiky. Příkladové věty v Lekcích 1 – 4 nejsou časované. Zároveň je ale v závorkách pod každou nečasovanou větou její časovaná verze (jedna neformální a jedna formální). Můžete si prohlídnou, jak časovaná slovesa vypadají, ale probírat je budeme až v Lekci 5 a 6 (slovesa a adjektiva) a v Lekci 9 (pro 이다).
Další příklady užití이다:
나는 여자이다 = Já jsem žena
(나는 여자야 / 저는 여자예요)
나는 선생님이다 = Já jsem učitel
(나는 선생님이야 / 저는 선생님이에요)
나는 사람이다 = Já jsem člověk
(나는 사람이야 / 저는 사람이에요)
나는 ______이다 = Já jsem _______
(나는 _______ 이야 / 저는 _____이에요)
Do mezer můžete doplnit kterékoliv podstatné jméno.
V těchto typech vět jsou často užívána slova „toto“ a „tamto“. Ukažme si, jal se dají slova 이것, 그것 a 저것 použít ve větách s 이다.
Toto, tamto, tamto (이/그/저)
Ve slovníčku jste si mohli všimnout, že „toto“ se korejsky řekne 이.
Zájmenem 이 označujeme něco, co je na dosah ruky (tohle pero – to, které mám v ruce). Jako v češtině se “이” dává před slovo, na které ukazuje. Například:
이 사람 = Tento člověk
이 남자 = tento muž
이 여자 = Tato žena
이 차 = Toto auto
이 탁자 = Tento stůl
이 의자 = Tato židle
Pro „tamto“ existují dvě slova: 그 a 저. Začátečnicí si “그” a “저” z počátku většinou pletou.
그 se používá jako zájmeno něčeho, s čím jsme se setkali v předchozí větě nebo to známe z kontextu, bez ohledu na to, zda to vidíme. Příklady užití by teď moc nepomohly, protože jsme se zatím seznámili jen s několika korejskými slovy. Ale stejně, kdybychom chtěli říct: “Ten člověk se mi nelíbí [váš kamarád o něm v předchozí větě mluvil].” Slovo “ten” by se v tomto případě překládalo jako “그”.
저 je použito, pokud mluvíte o něčem fyzicky vzdáleném.
“그” a “저” můžeme umístit před rozvíjené jméno, úplně stějně jako “이.”
이 사람 = Tento člověk
그 사람 = Ten člověk
저 사람 = Tamten člověk
이 남자 = Tento muž
그 남자 = Ten muž
저 남자 = Tamten muž
이 여자 = Tato žena
그 여자 = Ta žena
저 여자 = Tamta žena
이 의자 = Tato židle
그 의자 = Ta židle
저 의자 = Tamta židle
이 탁자 = Tento stůl
그 탁자 = Ten stůl
저 탁자 = Tamten stůl
Někdy dělení “그” a “저” není až tak jednoznačné, ale stačí tomu dát čas.
Jedno z nejpoužívanějších korejských slov je “것”, což znamená „věc“. Když jsou 이, 그 nebo 저 umístění před “것,” vznikne „slovo složené“. Takže by mezi “것” a 이, 그 nebo 저 neměla být mezera. Jinak řečeno, následující slova se chovají jako jednovýznamový celek, nepočítají se jako dva různé výrazy.
이것 = tato věc
그것 = ta věc
저것 = tamta věc
V dalších lekcích uvidíte, že se podobný fenomén děje i s dalšími slovy. Zatím se tím nemusíte zabývat, ale stejné lze udělat se slovy 곳 (“místo”) a 때 (“čas”).
Slova složená z ukazovacího zájmena a slova “것” není třeba překládat jako „ta věc“, stačí „ta“. Vysvětlím.
Jako příklad si vezmeme slovo „tamto“, ale to samé platí na obě zbylá zájmena.
“Tamto” lze připojit před podstatné jméno, čímž ho upřesní Jak jste mohli vidět výše:
Tamta osoba
Tamten muž
Tamta žena
Zároveň ale může slovo fungovat samo o sobě. Například:
Líbí se mi to
Zájmeno „to” ioznačuje něco, co se vám líbí. To je zájmeno. To je věc.
Takže by šlo větu snadno říct slovy:
Ta věc se mi líbí.
Nerad ve svých lekcích používám gramatické termíny, ale pochopit roli těchto slov v jazyce může hodně pomoci. Tato slova mohou být v češtině i korejštině buď určující členy (jako třeba ve větě “Ten muž je mi sympatický.”), a nebo mohou fungovat jako zájmena (jao ve větě „To se mi líbí.“). Pokud má roli určujícího členu, mělo by být 그 před podstatným jménem. V roli zájmena se požívá tato možnost – 그것.
Tak, jako se “이, 그 a 저” překládají slovy “toto, to a tamto”, je možné je připojit na začátek podstatných jmen, aby vznikly výrazy “toto podst. jméno, to podst. jméno a tamto podst. jméno.” Slova “이것, 그것 a 저것” jsou zájmena. Proto je zbytečné je překládat jako „ta věc“, stačí „to“:
Líbí se mi to
Líbí se mi ta věc
Líbí se mi tamto
Líbí se mi tamta věc
Teď tato zájmena můžem používat jako podměty a předměty. Teď se podíváme, jak je zkombinovat s “이다”.
Použití toto/to a tamto s koncovkou 이다
이다 znamená „být“ a je většinou nezbytné ho časovat. Když už víme, jak používat výrazy 이, 그 a 저 (taky 이것, 그것 a 저것), můžeme tvořit takovéto věty:
Ten člověk je doktor.
Začneme přeházením slov do korejské větné konstrukce:
Ten člověk는 doktor je.
A pak nahradíme česká slova korejskými ekvivalenty.
그 사람은 + 의사 + 이다
그 사람은 의사이다
Více příkladů:
그 사람은 선생님이다 = Ten člověk je učitel
(그 사람은 선생님이야 / 그 사람은 선생님이에요)
이것은 탁자이다 = Tohle (tahle věc) je stůl
(이것은 탁자야 / 이것은 탁자예요)
저것은 침대이다 = Tamto (tamta věc) je postel
(저것은 침대야 / 저것은 침대예요)
그 사람은 남자이다 = Ten člověk je muž
(그 사람은 남자야 / 그 사람은 남자예요)
그 사람은 여자이다 = Ta osoba je žena
(그 사람은 여자야 / 그 사람은 여자예요)
그것은 차이다 = To (tahle věc) je auto
(그것은 차야 / 그것은 차예요)
이것은 나무이다 = Toto (tato věc) je strom
(이것은 나무야 / 이것은 나무예요)
V Kapitole 1 je 1250 příkladových vět. Všechny jsou spojeny s nahrávkou výslovnosti. Můžete si všechny nahrávky společně stáhnout tady.
Uf! To byla zatraceně náročná lekce. Kdybyste vzali do ruky nějakou učebnici korejštiny, určitě by byla první lekce mnohem snadnější Ale věřte mi, vyjasnit si tyhle věci hned na začátku vám zásadně pomůže v budoucnosti. Když jsem se já učil korejsky, uvědomit si některé ty věci mi zabralo měsíce (Tím nemyslím, že je to nějak složitá látka, ale učebnice, kterou jsem měl, mi to prostě nikdy nevysvětlila.).
Než se vrhnete na další lekci, ujistěte se, že chápete základní stvbu korejských vět. A také berte na vědomí, že věty, které nejsou v závorkách, jsou technicky nesprávné (nebo velmi zřídka používané), protože jejich přísudky nejsou vyčasované.
Jasan, chápu! Pojďme na další lekci! Nebo
klikněte sem pro doprovodný pracovní sešit (v angličtině).